Pan Prášek začal pracovat na své vizi ještě jako starosta obce. Roky rokoucí pomalu shromažďoval různé předměty, investoval, svážel, nakupoval. A když se mu nepodařilo koupit starou rujnu patrového židovské domu, nakonec uspěl s koupí jiného, jehož minulost je stejně tak pohnutá. Původní židovští majitelé zahynuli v Osvětimi. Zachránit se podařilo pouze jejich dvěma synům, kteří se v zahraničí přidali k československé armádě a v roce 1945 se zapojili do osvobození Plzně. Po komunistickém převratu emigrovali a dům byl státem zabaven. Až do poloviny 70. let v něm zemědělské družstvo mělo kanceláře. Po revoluci byl vrácen v restituci a vyrostla v něm stolařská dílna. Pan Prášek ho před šesti lety koupil a postupně přestavěl na muzeum života na Horňácku na přelomu 19. a 20. století.
Byl jsem jím požádán, abych mu vytvořil ceduli pro muzeum a nějaké ty materiály. Musel jsem tedy celou záležitost začít zgruntu, od logotypu. Jako hlavní motiv jsem vybral pohled do dvora. Muzeum se nachází v malém sedláckém domečku uprostřed dědiny. Pozemek je velmi úzký a dlouhý. Pohled na nádvoří je asi nejvíce fascinující překvapení pro návštěvníka. Protože za tam malým a skromným průčelím popravdě mnoho neočekává. Motiv jsem několikanásobně zjednodušoval v postupných pěti krocích. Přesto jsem ponechal celou řadu detailů, které činí toto místo unikátním a nezaměnitelným. Otestoval jsem, že logotyp je využitelný od 12 mm bezproblémově. Písmo použil nádherný renesanční Jannon od Františka Štorma. Kombinaci barev modré a bílé, jak se často objevuje na slovácku i horňácku samotném. Ať už mluvíme o modrotisku, či hlavní kombinaci mužského kroje - modré nohavice, zářivě bílá košile, přikrytá modrým pruclekem.
V podstatě improvizovaně dochází k postupnému rozšiřování grafického segmentu muzea. Na začátku chtěl "pan starosta" jenom ceduli, ale od logotypu jsme záhy přešli ve všem zásadním aplikacím všedního užití až po turistické razítko. Také musela vzniknout jednoduchá webová vizitka, a jako pojítko pro potencionální návštěvníky, a ověření správnosti údajů na mapě či sociálních sítích.
Muzeum je vedeno trochu punkově. Je to starost a vášeň jediného člověka, je přeplněno neuvěřitelnými věci, je zde i galerie, dost místa pro setkávání při různých akcích typu přednášek, výstav, promítání. Potenciál místa je v podstatě omezen jen osobou vlastníka a podmíněn jeho časem a zdravotním stavem. Určitě bude velmi zajímavé sledovat další vývoj tohoto místa. A těším se, co všechno ještě pro pana Práška budu navrhovat.
