My Funny Valentine byl pro kapelu experimentální projekt ve spolupráci s animátorem. Tak doufám, že jsem je do budoucna spíše inspiroval než odradil. S opavskou kapelou jsme projekt dohodli už v průběhu léta. Píseň je coverem slavného originálu z roku 1937 od Richarda Rogerse a Lorenze Harta. Nejslavnější polohu určil samože Frank Sinatra či jazzovější a poetičtější Chet Baker. Scars of the insane si pozvali ke spolupráci přepracované písně Björna Speed Strida ze švédské Soilwork a vznikla unikátní kompozice zběsilé síly a jízdy, kterou jsme stylizovali do podoby Bonnie a Clyde. Tento časový odkaz nás vrací zhruba do doby původní podoby skladby a transformuje sílu do několika jednoduchých scén plných zběsilé jízdy za smrtí.
Jednotlivé scény klipu se objevují seshora dolů trochu jako při špatné synchronizaci promítaček starých filmů. V klipu měla být zběsilá jízda, loupení a sex. Podoba hrdinů pak odpovídá zpěvačce Ivaně a Björnovi. Tak snad tam všecko je.
Loupeživý a vražedný pár si bere co chce a víc ho nezajímá. Užívá si to a nemyslí co bude zítra ani za pár minut. K tomu jsem měl v hlavě absurdní scénu, inspirovanou každým druhým americkým filmem, kde někdo řídí a vůbec přitom nesleduje cestu před sebou. Posunul jsem to tady do rozměru, že Bonnie Bjorna nejdřív rozptyluje u řízení během pronásledování policií, jako by byli jen tak na výletě za humny, následně si nejvýš pohodlně pokuřuje na sedačce, zatímco auto už je prostřílené jak řešeto. Následně se v autě, kterým létají kulky a peníze milují naprosto bez omezení, nebezpečí zastřelení či bez myšlenky, že by měl někdo tu věc řídit. Naprostá ignorace následků činů, jen čirý prožitek.
