Letos už čtvrtá spolupráce s Liborem nakonec skončila docela zajímavě. Tentokrát jsem vyplodil rovnou dva klipy ve dvou měsících. Každý je jiný. Mikuláš měl být mini skromným projektem. Šofér Pepík plnohodnotným příběhem. Ale práce na Mikuláši se trochu zkomplikovaly, do toho došla i jiná práce, takže síly na Pepíka jsem sbíral docela dlouho. Zejména poté, co jsem se zapekl hned v první scéně, kdy jsem operoval s 3D prostorem, který však vedl doslova nikam. Musel jsem přístup přehodnotit, aby místo efektů vynikl příběh, protože Pepa a jeho rodiče jsou super!
Vyřešil jsem to tak, že sledujeme životní cestu Pepíka od narození až do zkušeného pilota v cca pětatřiceti, čtyřiceti. Jeho další vztahy mimo základní rodinu jsem moc neřešil, protože by se to asi hodně zamotalo na tři minuty stopáže. Každopádně využívám refrénu ke smyčkám, které se ovšem posouvají v čase, takže během nich můžeme sledovat Pepův řidičský vývoj i stárnutí rodičů. Je to v podstatě kruh rodinného dědictví předávající se z generace na generaci a v tom smyslu jsem tuto zprávu předal. Na konci můžeme vidět hrající si děti, kde už další Pepa pobíhá s autem po tátovi, což není moc rozvedeno, ale aspoň naznačeno. Jinak rodina je klasická, máma je vždycky vychovává a častuje přísnými pohledy, jak otce, tak syna. Čím je starší je ale měkčí.
Přestože dostala máma takovou dost pasivní roli jako žena, tak ona je ta vůdčí osobnost, která dozoruje a organizuje rodinu. Jinak i na konci se objevují holky, které si nehrají s panenkama a kočárkama, ale staví konstrukce nebo poslouchají tlukot srdce medvěda, takže budoucí inženýrky, doktorky, žádné puťky s líčidly se tady nekonají - když mluví Libor o těch snech a já to též často poslouchám od neteře, jak bude doktorka, architekta, tanečnice a všechno je možné!
Je to jízda, Pepa řádí už od malička, v jedné repetici vozí i tátu na nárazníku, tento moment vznik původně omylem, ale zalíbil se mi a je takový dětský a hravý, tak jsem ho tam nakonec přidal, protože dětská fantazie nemá nic proti vození lidí na náraznících, no ne?
Táta je ve výchově dost jednorozměrný a nechává dítě od malička řídit, sice nadsázka, ale sám si z dětských let pamatuju, že jsem tak nějak v pěti šesti naboural tátovi traktor, když mě nechal řídit, takže je to podle pravdy!
Auta jsem velmi stylizoval, nechtěl jsem žádné značky, ani rozptylující tvary, navíc ty dnešní jsou dost nudné, proto jsem i jako archetyp nákladního auta vzal něco jako starou dobrou Tatrovku. Má super zvuky i velmi charakteristický zjev. Přímarští dostali do rodiny červenou, Pepa pak v práci dostane modrou a na konci přejede ještě zelená. Celý klip se vlastně točí v kruhu, ale chtěl jsem to jednoduché, jako cesty náklaďákem a kamionem, jedeš tam, jedeš zpátky. Jedeš pořád dokola. Jako v životě. Přesto je to pro Pepu a jeho rodinu zábava, protože to chtěl přeci vždycky dělat. Tak mu to přejme.
Do toho trošku rodinného sentimentu o dorůstání dětí, stárnutí, výměny generací a odkazu. To si myslím, že je taky důležité, vždyť v lidském rodě se povolání dědila za generace na generace už celé věky, jistě tomu tak bude i do budoucna. Stejně jako jsou rodinné klany herců a politiků, musí být nutně i řidičské, zemědělské, řeznické.
