Tato mimořádná autentická nahrávka autentické horňácké muziky se podařila znovu vydat pod záštitou nakladatelství Albert. Od roku 1997 se mnohé změnilo, ale hudba je hrubá, neumělá, muzikanti nejsou žádní profesionálové, ale nadšenci, co se naučili hrát na nástroje po sluchu v podstatě až v dospělém věku. S vášní hrají a zpívají, slyšíme neharmonické tóny i nesrozumitelná slova občas. Nicméně krása opravdovosti je ryzí a převzácná. Stejně tak fotografický doprovod, který vytvořil fotograf Jiří Šilpoch na černobílý materiál v roce 1987. Ten je základem vizuality celé desky a drží ji pohromadě. Scény dětí v kroji kráčející skrz pomníky minulé éry, strnulý svět starých lidí z Velké kolem roku 90, končící éra a proměňující se folklor. Toto CD je možná jedna z posledních muzikantských autentických nahrávek na Horňácku vůbec. Byla čest ji graficky udržet pohromadě a dostat se k této úpravě v podstatě o generaci později.
Scény dětí v kroji kráčející skrz pomníky minulé éry, strnulý svět starých lidí z Velké kolem roku 90, končící éra a proměňující se folklor. Toto CD je možná jedna z posledních muzikantských autentických nahrávek na Horňácku vůbec. Byla čest ji graficky udržet pohromadě a dostat se k této úpravě v podstatě o generaci později.
Volil jsem cestu autenticity, jemná fotografická textura sněhu vytažená z jediného snímku doprovází celý booklet i digipack samotný. Sníh je protkán kmeny starých trnek, mezi nimi kráčí proměňující se člověk, zoufale se držící svého nástroje, který mu později stejně padne za oběť.
Písmo je psáno ručně na základě inspirace starými rodinnými kronikami, deníky, slavnostními narozeninovými nápisy i zpěvníky, Postilkou a Kralickou Biblí. Je eklekticky formované s prvky 19. a 20. století. Nese stopy efektů a lidové amatérské tvorby, neboť takový je pro mě celý folklor, který se neptá po cizích vlivech, leda transformovaných skrze věci dobře známé, uznané člověkem cnostným a zbožným po staletí či alespoň desetiletí....
