JANUŠAK: KDOPAK VÍ
Tentokrát jsem nezatěžoval klip žádným složitým nadpřirozenem, transformacemi, vypjatými či dramatickými scénami. Rozhodl jsem se o jednoduché konstrukci animace, kde půjde čistě o kontrast barev, dynamiky, vyznění myšlenky. Celé to má být o dvou světech, o kontrastu mezi dokonalým bezstarostným životem ptačím a životem lidským, naopak zcela staženým do víru povinností, zdí, betonu, pokojů/cel, které jsou symbolické, člověk je svázán svou kulturou, povinnostmi vůči rodině, státu, kultuře, aby mohl přežít jako druh.
Klip je složen ze dvou typů záběrů, na přírodu, krajinu, oblaka, ptáky, dost fouká jemný kreslený vítr, který podtrhuje pohyb, proudění, svobodu, nabídku odletět s ním kdykoliv kamkoliv. Scény jsou čisté, pastelové, krásné, s valašskými kopci, východem a západem, neohraničené, jen s prvky lidské civilizace.
V kontrastu jsou temné blokové cely z betonových kvádrů. Uniformní, všechny stejné klece, pro všechny stejné břímě a mříže. Člověk je symbolicky vězněm v tom ponurém systematickém komplexu plném mříží a plotů. Nehledě na barvě pleti. A i když většina lidí tvrdí, že se má dobře, že jsme svobodní a život je nádherný, stejně ptákům všichni závidíme... každý den, každý pohled na nebe.
Klíčový okamžik je setkání divého tvora s uvězněným člověkem. Což je tady vrcholná fantazie, sdílení, předání nějaké naděje, energie. Čistoty, bláhovosti, naivity. Člověk až do smrti naivně věří ve spoustu věcí, to symbolizuje daný pták a setkání s ním.
Pták sám o sobě je tvor podivuhodný a úžasný. V mém podání je to metamorfózní tvor, který není žádným konkrétním druhem. Je kombinací několika ptáků pro svou symboliku. Na nebi je orlem či rackem, v rukou se mění spíše na holubici. Tyto podoby nejsou náhodné. Holub jako symbol čistoty, dobroty, naděje, míru, smrti a vykoupení, strašně složitý a komplexní symbol od pohanské řecké mytologie až po tu křesťanskou. Inspirovaly mě vytesaní hřbitovní holuby)
Ve vzduchu je pták rackem - symbolem moře, oceánu, nekonečného kontaktu dvou nesmiřitelných živlů bojující v příbojích vln až do skonání věků. A občas je americkým Orlem Bělohlavým, symbolem svobody, moci, nespoutanosti, symbolem motorkářů, vojáků, američanů, pro nás východně střední evropany jako symbol Ameriky samé v době totality. Nekonečné až idealizované a svaté svobody.
Vězeň je věčně zavřený, nucen k pasivitě, chození v řadách, konání dle požadavků. Pták je nekonečně volný, proto je vrcholem jeho přílet k vězni 86. Který je zázračným aktem celého klipu. Příroda vychází vstříc člověku, protože ten sám o sobě na to prostě nemá, aby se osvobodil.
Vězeň má číslo 86 - což je v americkém žargonu symbol někoho či něčeho určeného na odpis. Někoho, s kým nepočítáš, co pro Tebe nic neznamená a čeho je lépe se zbavit.
Krajina vychází z reliéfu valašských krpálů a dědin, do této čisté zelené poezie zasvítí jen pár červených střech a pár cest. V kontrastu této přírodní kráse leží na severu vězeňský komplex, který spojuje s krajinou pořádná tmavá silnice a menší cestičky. Celý komplex je vytržený jakoby z reality přírody, umělý, špinavý, šedvo oranžový blok je vlastně symbolem měst, průmyslu, nekonečných fabrik, hal, které mi dojdou jako jizvy a vředy, obzvláště v krajích Valašska, kde působí za dědinama nepatřičně a agresivně. Ale je to součástí dnešního světa, další zdi, další práce, další výrobky, další dělníci.
Samozřejmě jako skoro vždy rozpoznáte rysy autora i v tomto klipu. Vycházím z mých nápadů, hledám kontrasty, které zajímají mě a občas se stylizuju do protagonistů svých děl. Ne, že by to bylo pro mě důležité z hlediska vlastního ega, spíš trpím často nedostatkem modelů a holt vycházím z jediného věčně dostupného modelu, který udělá, co potřebuju.
Nápady s rukama trčícíma skrz okna, zdi, touha po aspoň malinké volnosti mě provází dlouho. Křídla, která se nemohou roztáhnout, klece a křídla. Taky jsme jako malí měli papouška a moment jeho odletu z klece si dodnes pamatuju, stejně jako myšlenky na to, co asi prožívá po celém životě v kleci a teď v nekonečné krajině možností, svobody i číhajícího nebezpečí na nezkušeného a naivního tvora. Dojde mi to jako skvělá příměra k našemu životu, stačí vzít člověku pár výdobytků civilizace a umře za pár dnů. Nebo resocializzace vězňů vracejícího se do svobodného života. Všechny ty kroky jsou vytoužené a všechny jsou těžké zkoušky.
Byla to zábava, protože jsem se konečně mohl hrát s motivy kroužících ptáků, světla, větrem a hlavně světelnýma kuželama, které jsou ve všem softwaru k dispozici už věky, ale já pro ně nikdy nenašel žádné využití. Tak konečně jsem si je mohl užít.
Taky jsem klukům udělal malou pozvánku na festival. Taková rychlovka, jen aby tam nemuseli dát obyčejné video z temné zkušebny.