Knihu o strážnickém malíři Františku Cundrlovi připravoval Filip Gorazd Martinek od roku 2016. Už tehdy jsem se do projektu namočil, když jsme spolu obcházeli strážnické domácnosti a fotili obrazy, skici, malbičky. Měl to být menší, skromný projekt a Filipovi se podařilo vybrat zejména od Strážničanů kolem padesáti tisíc na jeho realizaci. Jenomže leta plynuly a kniha nikde. Autor měl řadu jiných povinností, financí nebylo dostatek, ani času moc nebylo. Sešli jsme se v létě 2020 s tím, že by kniha mohla konečně nějak vyjít, a co pro to musíme udělat. Nejdřív jsme se rozcvičili při vydání knížečky o strážnické synagoze, která toho roku vyšla. Ta nám zároveň dala nějaký směr i v rámci financí, určila metody naší práce. Cundrla byl ovšem výzvou neskutečně náročnější a dlouhodobější.
Udělali jsme hrubý nástřel knihy, určili materiál, velikost, tvar, kolik asi bude mít stran i barev a nechali si projekt nacenit v tiskárně. Moc dobře to neznělo, protože jsme potřebovali kolem devadesáti tisíc + nějaké peníze pro mě za práci a Filipovi nezbývalo doufat, že by pak ještě něco prodal, aby mu zbylo na daně i něco pro něj pro příští projekt. Jenomže získat peníze je někdy ožehavější než se může zdát. Bylo období koronavirového lockdownu, autor neměl úplnou podporu města, ani různých mecenášů, museli jsme vymyslet jiné řešení. Vypracovali jsme projekt pro Donio.cz, kde jsme si určili hranici úspěšnosti a doufali, že nám to bude stačit. Vytvořili jsme si vlastní postup, tabulky, úkoly. Obvolal jsem většinu obcí a měst v regionu pro mediální podporu (sdílení na sociálních sítích, výtisk článku a inzerce v lokálních zpravodajích), začali jsme komunikovat s prvními mecenáši projektu, kteří se do něj začali zapojovat. Peníze jsme vybrali, ale neslo to s sebou celou řadu nových myšlenek, změn i konfliktů.
Kniha měla být původně skromnější, měla být opravdu spíše textovou knihou s určitým množstvím příloh, z poloviny autorovou filosofickou úvahou nad úlohou obrazu a jeho zjevení se pozorovateli. Podle toho byl také vybrán materiál i určený koncept. Nic velkého, žádný ucelený katalog díla, či velká obrazová publikace. Dále jsme měli problém, že se s námi někteří lidé vůbec nechtěli bavit a dali od projektu ruce pryč kvůli různým předsudkům, pomluvám či údajným neshodám. Takto jsme ztráceli podporu Cundrlovy rodiny, manželky, města a nebylo nám z této situace vůbec lehce, už proto, že nám nebylo jasné proč se to děje, natož jak to opravit a situaci zvrátit. Naštěstí se mnoho věcí vyjasnilo v průběhu práce a mnozí, když uviděli rodící se dílo, četli předběžnou verzi a dozvídali se více, se nakonec přiklonili a pomohli knihu dokončit, za což jsme oba moc vděční. Protože tento projekt nás dva dalece přesahoval a měl logicky přesáhnout i veškeré neshody. Šlo přece o Cundrlu.
Projekt na Donio.cz byl nakonec natolik finančně úspěšný, že jsme s Filipem mohli začít řešit jeho rozšíření, měli jsme k dispozici finance i na jiný materiál, větší počet stránek a tak jsme začali řešit, co s celým konceptem, jak ho posunout kupředu. Tak vznikla nová část knihy věnující se vzpomínkám Cundrlovy manželky, blízkých přátel, různých lidí z okolí, co ho znali i jen někdy potkávali, jeho spolužáků, studentů i kolegů. Rozvinout tuto část potenciálu nebylo snadné. Museli jsme oslovit celou řadu lidí, hledat kontakty, pátrat jako detektivové po autorech článků, hodně jsme psali, volali, co nám korona virus v této podivné době dovolil. Díky rozvoji této kapitoly se však podařilo rozvinout i ostatní obrazovou dokumentaci díla, protože jsme mohli přidat díla dalších sběratelů a Cundrlových přátel, oslovit Ministerstvo zemědělství a právně s ním dořešit reprodukci největšího obrazu Slovácké krajiny, získat cenné příspěvky, fotografie, nafotit ještě řadu děl v Praze i na Moravě. Celý tento proces byl opravdu velmi zdlouhavý a náročný, s knihou jsme aktivně začali koncem ledna a v květnu šla do tiskárny, první víkend v červenci pak proběl křest na Hotařské búdě ve Strážnici. Už jsme ani nedoufali, že to všechno překonáme, naštěstí nám pomohla celá řada lidí, kteří nám svými vstřícnými kroky i podanou rukou vytyčili cestu až ke křtu.
Protože jsme úspěšně vybrali celou částku na knihu, mohli jsme ji nejen rozšířit, ale také jsme museli udělat nějaké designové změny. Původně měla být kniha na přírodně tónovaném papíru řady Munchen, měla být spíše textovou a obsahovat jen dvě části, z toho jednu filosofickou. Vlivem crowdfundingu jsme tyto věci museli ovšem značně přehodnotit. Narůstal počet obsahového materiálu ve všech složkách a chyběl nám tam jistý lidový přesah, proto jsme založili celou jednu část knihy na osobních příbězích a vzpomínkách, fotografiích. I při rozšíření knihy jsme usoudili, že musíme zkrátit filosofickou část na pouhou přílohu, zbavit ji rozměrnosti a rozmáchlosti (obsahovala také ilustrace) a naopak dodat více obrazů první části a více prostoru druhé vzpomínkové části. Všechny tyto změny byly docela velké a vyžadovali přepracování již hotových celků, zásahy do autorského textu a konceptu obecně. To se neobešlo bez množství ústupků, konfliktů mezi autorem a sazečem a kompromisů. Ty musel udělat jak Filip, tak já, museli jsme změnit papír, přepočítat množství stran na nový obsah, tak aby filosofie nepřekročila určité rozumné počty stran pro přílohu, vyškrtnout celou řadu již zpracovaných textů, ilustrací a materiálů a připravit nové, často závislé na externích pisatelích, kterých bylo desítky a nebylo často lehké s nimi komunikovat, natož od nich získat textové či fotografické příspěvky (nakonec máme devatenáct vzpomínek z více než čtyřiceti oslovených). Celé dny jsme spolu seděli na drátech a měnili texty, přidávali obrazy, dělali korektury.
Projekt Cundrla: zjevit obraz byl pro oba velmi bohatou zkušeností, která nás ovšem značně vyčerpala a nahnala nás oba do rolí a situací, se kterými jsme vůbec nepočítali. Od shánění financí přes mecenáše, město, crowdfunding, propagaci, komunikaci s nepřeberným množstvím institucí (od Ministerstva, po archivy, univerzity, architektonická studia, média), přes nekonečné hovory s autory příspěvků, korektory, mecenáše, několikanásobné změny v celém projektu a jeho celkovém konceptu, až po realizaci, zasílání odměn, prodej knih. Filip se několikrát vyjádřil, že něco podobného již nikdy, ale člověk nakonec neví, co čeká za rohem. Jsem za spolupráci s autorem na této knize velmi vděčný, neboť jsme si oba vyzkoušeli tolik nových věcí, potkali spoustu nových skvělých lidí, mnoho se naučili i poučili a mohli jsme se podílet na něčem zásadnějším pro zhodnocení díla Františka Cundrly.