Booters: Venku se blýsklo
Kluci z Booters se ke mě letos opět vrátili s nabídkou spolupráce, za kterou jsem samozřejmě vděčný. Dělá se s nimi výborně, nechávají mi velkou volnost, dobře se s nimi probírají nápady a mají užitečné postřehy, které například tomuto klipu jistě prospěly.
David si přál v klipu jednu konkrétní lokaci, kde by se měl "čaroděj" Martin zjevit. Já si zase přál pražské tramvaje a světla záchranky.
Tentokrát došli s písní, která se poněkud abstraktně a až milostně točí kolem propršené noci a očekávání. Využil jsem nálady jako z červené knihovny a nápad otočil do noční tramvajové jízdy Prahou. Dívka, zklamaná na schůzce v klubu vyráží vstříc destruktivní náladě a pod vlivem omamných látek končí v tramvaji, kde nakonec i odpadne. Do příběhu vstupují záběry zpěváka Martina, který je zde za záhadnou figuru v plášti s holí s logem kapely a postupně se promění z bludu magické postavy do záchranáře pražské IZS.
Velice jednoduchý nápad je i jednoduše podán. Během práce mi došlo jako nejlepší věc pustit se do nočních nálad osvětlených pražských ulic. Prošel jsem si mockrát Staré město a navštívil i nějaký ten klub v ulicích V kolkovně a na Kozí, abych měl přesvědčivou náladu. Nasál noční Prahu plnou světel, temných zákoutí a intimního rázu. Inspirovali mě lidé pohybující se městem v těchto časech a cestou do Hostivaře na jazz jsem dořešil poslední problém, kde se příběh bude odehrávat. Samozřejmě, že v tramvaji a musí tam být záchranka, protože jsem začal zkoumat pražské záchranáře už když jsem bydlel naproti jejich stanoviště a patří to k městskému životu stejně jako veřejná doprava, odpadky i kluby.
Nebylo možné zvládnout složitější noční atmosféry a k tomu nějaké komplikované animační scény, přece jen klip má určitý rozpočet a vždy se musí vejít do rozvrhu. Proto člověk musí vymyslet čemu se bude prioritně věnovat. Já potřeboval zejména hru světel a atmosféru a tak jsem zabrouzdal až na okraj možné světelné hry s užitím plochých animačních bitmapových vrstev. Stálo mě to hodně času a trpělivosti, musel jsem spoustu scén rozkrajovat na sekundy a renderovat na dvou strojích, stejně tak je řezat příčně na části a lepit vrstvy na sebe, abych se nezasekal na celé dny. Technická stránka věci vyžadovala hodně přemýšlení a vynálezu nových postupů a fint, takový malý hlavolam. Například scéna s vycházejícím sluncem, kde se světlo souká v oběžnici zpoza tetur, které jsou nastaveny na vrhání stínu vyžadovala desítky hodin vykreslování, které jsem už neměl. Takže jsem musel celou scénu rozpitvat a přesně zjistit, které textury stíny vrhají a které je pouze přijímají. Na základě tohoto rozboru jsem byl schopen vypnout část vykreslování pohybu světelného zdroje na místech, které z pohledu kamery není vidět a tím urychlit celý proces asi o dvě třetiny.
Děkuju za nové zkušenosti, protože někdy jse fakt zábavné uhnout novým směrem a vyhrát se s něčím, čemu se člověk nikdy dřív nevěnoval a považoval to za podružné v rámci animačního procesu. Přece jen jsem především malíř a tak scény oživit konkrétní intimitou okamžiku mi dojde mnohem zajímavější než jen hra s postavami. Vybudovat triviální nálady počasí a uchovat staroměstskou náladu bylo vrcholnými požitky při této tvorbě.
