S kapelou The Broadsword jsem začal komunikovat už během roku 2020, ale přes množství práce jsem se k nim dostal až v průběhu prosince a klip vznikl až počátkem roku nového. A byla to krásná spolupráce, protože jsme si moc rozuměli, kam se věc bude ubírat, jak bude asi vypadat, a co nás zhruba zajímá.
Základním inspiračním zdrojem příběhu jsou filmy Gregga Arakiho, zejména Doom Generation z roku 1995. Pitoreskní temná road movie za hranicí zákona, sexuální střízlivosti a morální příčetnosti. Příběh temný, popletený, nechutný, bez motivací a s velkou sebezničující silou. Postava písně Amy Blue je vlastně pojmenována na počest právě filmové antihrdinky, kolem kterého se namotávají zlé a podivné zastavení na cestě zkázy.
Femme Fatale jak vyšitá, která je jako jediná v příběhu opravdově zajímavá, neproniknutelná, kterou zná skoro každý, ačkoliv ona si nepamatuje nikoho, která je katalyzátorem šílené cesty, vražd i nevázaného sexu a dalších hříchů a postupně se mění na pasivní sílu, která kroutí a likviduje duši svého nevinného a dosud nepoznamenaného přítele až ho dovede ke smrti samotné, vyjádřené šílenou scénou kdy jsou mu doslova odstřiženy genitálie. Čistá dětská až andělská duše hořící láskou je nejdřív pošpiněna a pak odvržena.
Amy je je nepředvídatelnost, absence hodnot, anarchie, je to živočišná síla, krása i ztělesněná hrůza.
I příběh v našem klipu je takový road trip, Amy je v podobné roli, ale někde o kus dál za filmem.
Klip začíná noční scénou na venkově, snímá dům, kde Amy zavraždí ztýraného muže slepou láskou a marným očekáváním. Vezme si jeho auto a vyráží do klubu Xavier’s (což je konotace na další postavu z daného filmu). kde hledá zapomnění a spásu. UFO show jí nabídne pohledného záhadného chlapíka, ve kterém vidí mimozemšťana, a protože je unavená naším světem i svou vlastní destrukcí a nemůže doufat v jiné spasení než být unesena na jiný svět, oddá se oné představě, že není nebe a pekla, ale že jsou snad jiné civilizace, které jsou jiné a snad i ona bude mezi nimi jiná.
Odveze si svého mimozemšťana na vyhlídku a během sexu doufá, že létající talíř ji už brzy vysvobodí z temnot pozemských nocí. Ufo přiletí a Amy se nadšeně oddá světlu, připadá si jako Kristus, který stoupá na nebesa, ale všechno se v mžiku otočí a ona propadne peklu jako čiré vtělení anitikrista.
všechno se odehrává vlastně v hlavě Amy, která jede do klubu a představuje si, co se všecko stane, ale i v myšlenkách se všechny sny změní v noční můru. Ať dělá cokoliv, uvnitř je prázdná a neopravitelná. I když se snaží představit, jak ji Ufo odnese daleko pryč, stejně se propadne do pekla. Moc se snaží věřit v záchranu z jiného světa, nedokáže se vyvázat z pekla své duše. Je to takový symbol současného lidstva. Amy jakožto člověk obecně, který po tisíciletí odmítl víru v nadpřirozené bohy, démony, totemy, duchy, ale stále tápe, bojí se, dělá neodpustitelné chyby, hříchy ze kterých se nejde jen tak uzdravit, a tak svou naději marně upírá ve vesmír, život na Marsu, spásu v setkání s vyspělejší civilizací. Jenomže nic z toho nepomůže, dokud budeme pořád stejní uvnitř. I kdyby teď na Jupiterově měsíci Europě byla kolonie, byly by tam krádeže, vraždy, podvody, nevěry, zloba, nenávist, šarvátky a později i války. Jsme propadlí peklu ve své přirozenosti, milujeme realitu hrubou, bolest a zklamání více než utopistickou dokonale šedou a neutrální vizi nekonečných let dokonalé civilizace. To je Amy Blue každého z nás, kus zvířecí syrovosti v digitálním věku, svědomí a bezmoc skryté za ignorací.
Amy je v příběhu předvedená ve své nahotě, což není samoúčelnou erotikou, ale odhaluje to vlastně její největší zbraň a zároveň bolest, krásné ženské tělo, které jí zajišťuje pozornost, ale zároveň ji tahá do všech nebezpečí. Zpočátku má na sobě pláštěnku, laciný odkaz na laciný sex, povrchní ochranu prvoplánových hloupých činů i zločinů, která však nedokáže ochránit duši. V klubu jí shazuje a zcela se oddává své představě, vrhá se do náručí poslední šance zcela nahá. Oči má namalovány až po obočí smaragdovou zelení, stejně se malovaly egyptské královny i kurtizány, aby se zkrášlili i ochránili své oči před bodavým světlem jasného slunce.
