Trendy a perspektivy baly letošní témata konferencí pro kterou jsem zvolil čisté a krystalické formy. Barevnost byla podmíněna zadáním a předem připraveným webovým schématům, přesto mi zůstalo sousty svobody k hledání čistých geometrických vzorů a hraní si s křivkami a průhledy.
Co se týká zrcadla sazby obou sborníků, přemýšlel jsem o tom, hledal jsem různé zahraniční vědecké magazíny ať pro laiky či profesionály od plátků z Cambridge, Oxfordu až po magazín Science. Každopádně zvítězila jasná struktura, diferenciovaná pouze základním rozložením a několika podtrženími. Písmo je Baskerville od Františka Štorma, a velikost v příspěvcích je zatím nastavena o několik bodů větší než ve sborníku loňském. Chtěl bych podpořit čitelnost, i kdybychom měli přidat pár stran potištěných černou navíc. Důležitá je čistota, organizace, čitelnost. Proto se obsah člení pouze čarami, písmem, obohacuje stejnotlustými ilustracemi. Vládne řád a systematické členění. Ke sborníku jsem vytvořil také plakáty obou konferencí, certifikáty a online dokumenty.
Zrcadlo katalogů je odvozeno z jednoduchého schématu čar dělících strukturu. Přesto tento systém vyžadoval značnou pozornost, neboť mu podléhá celá řada podmíněných stylů a vzorů, které se člení nejen do dalších struktur, ale také na sudou a lichou stranu. Přesto takto navržené členění tiskoviny umožnilo udržet jednoduché systémy členění bez zbytečných grafických zásahů, barev či přehnané dynamiky užitých písem a jeho škále velikosti.
Roku 2020 jsem na podzim poprvé spolupracoval s Klinikou Adiktologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy na přípravě tiskových materiálů dvou konferencí. Pro obě jsem hledal jedno řešení realizace a pro každé navrhnul vlastní ilustrovanou obálku, případně materiály doplnil vlastními vizualizacemi a křivkovými ilustracemi.
Pro Cenu adiktologie jsem vypracoval dvě verze prosvítavých obrysů dveří. Jednu ilustraci jsem pojal narativně a osobně, symbolicky je to pohled z chátrajícího pokoje vstříc pootevřeným dveřím zpoza nichž prosvítají paprsky světla. Je to dost popisná scéna, jednoduchá, efektní, ale dojde mi na druhou stranu samonosná, i když připomíná scény z nějakým mystických TV show či brakových horrorů, je to adekvátní symbol záhady pootevřených dveří, který se v umění objevuje po věky pro symboliku prahu smrti, a i když je obrázek narativní a hezky ilustrovaný, rukou působí až naivně, dojde mi adekvátní k těžko uchopitelnému tématu, sražení lidské představivosti a naivity s nepřekročitelnou hranicí fyzičnosti. Motiv stejně nic neodhaluje, zůstává záhadou, člověk se pořád ptá na stejnou abstraktní otázku, co za popisnými, naivně vyobrazenými dveřmi je, takže metoda nijak neohrožuje dané téma, naopak diváka krásně ideově jako v pohádce vede za ruku k tajemství, které ale nezodpoví, pointu nevyzradí.
Tuto ilustraci jsem vytvořil také v čistě abstraktní variantě geometrického tvaru, kde tuto jednoduchou ideu rozvíjí popisněji a detailněji jenom světelné paprsky. Čistější a zkratovitější varianta téhož nápadu.
Nový ročník, nová výzva. Závislosti na virtuálních hrách, sociálních sítích, hazardu, mikro transakcích a všechno, co v době korona krize protlo karantény a rozšířilo seznam hrozeb. Ilustraci sem pojal jako mladé lidi, kteří si užívají, tančí, jsou v rauši, obklopeni kameny starých hrozeb lidské slabosti a závislostí a nebezpečným zářením nekonečných displejů.
